Květen 2014

REMEMBER MY FIRST TIME IN ITALY (První vzpomínka na Itálii)

27. května 2014 v 10:40
Do Itálie jezdil na koni již Karel IV.. Jde o nejbližší pláže dostupné z našeho kraje. V devadesátých létech krátce po otevření hranic jsme se vypravili autobusem na víkendový zájezd do Bibione a Benátek jako sta tisíce dalších Čechů. S sebou jsme měli mimochodem zásoby jídla, řízky, paštiky, a Italové v Benátkách na autobusovém parkovišti zaznamenávali zajímavý fenomén: podivně uniformně oblečené lidi s chleby a paštikami, levnými fotoaparáty, zkrátka Čechy.
(Velmi brzy objevili i krásu českých žen.) Benátky také krátce poté zakázali zájezdovým autobusům parkování v blízkosti města. Cestou na tento autobusový zájezd jsme se setkali s masivní dopravní zácpou kdesi na hranicích Rakouska a Itálie, trpělivě jsme čekali na nažhavené silnici a na pláž, kde jsme měli slíbené slunění a koupání, jsme dorazili až se západem slunce. Přesto jsme dychtivě oblékli staromódní plavky a nasávali atmosféru Západu a přímořského letoviska. Z Bibione se ten rok stala Česká vesnice, z Čech milovníci Itálie, z Italů svůdci Češek. Uplynulo více než dvacet let a dneska Češi stále milují Itálii, ale dopřávají si luxusní letecké pobyty na Sardinii, jezdí za studiem na Italské univerzity, využívají tento kraj pro lyžování. Máte nějaké zážitky z devadesátých let a ze současnosti?
Jaká byla vaše první návštěva Itálie?

VZPOMÍNKA NA REGGIO DI CALABRIA

22. května 2014 v 10:42




MAFIE, VIAGRA A KALÁBRIE


Špička italské "kozačky" potěší milovníky čistých pláží, chutných pokrmů a historie....


Když kamarádku poslední den pobytu v historickém městečku Tropea majitel hotelu pozval na večeři, netušila jsem, že se ten večer počůrám smíchy. Poprosil mě totiž, abych schůzku tlumočila, za odměnu že prý mi představí místního starostu. Večerní rande ve čtyřech se kazí už odpoledne, kdy dostaneme spontánní nápad, že se cestou z pláže rozdělíme a nakoupíme suvenýry. Sraz v šest na náměstí s bílou sochou, kde je stánek s místní specialitou - papričkou viagra, se ukáže jako velmi špatná volba. Busta Garibaldiho se totiž tyčí na každém historickém náměstíčku a stánky se sušenými feferonkami navlečenými na provázku jak korálky za euro taky mají všude. Svoláme se mobilem až v sedm a pak nezbývá než na sraz vyrazit rovnou v oblečení z pláže. Vlasy mokré a od písku, plavky v igelitce, suvenýry v dalších igelitkách, plážové šaty vlhké, plážové žabky plné písku. Proti nám se vynoří dvojice starších vyvoněných mafiánů v oblecích. "To nevadí, máme rádi naturistky," prohodí na pozdrav lámanou angličtinou starosta, zhruba sedmdesátiletý šedivý casanova, když vysvětluji nevhodný styling. Míříme do podniku Cece, romantické venkovní restaurace na náměstíčku z patnáctého století lemovaného domy s oprýskanými okenicemi. Pomalu se stmívá, teplota klesá na osmadvacet stupňů. "Když vidím vaši krásu, vybavují se mi znalosti angličtiny ze základní školy," povídá italsky hoteliér Pino mé kamarádce, drobné opálené blondýnce, když ji usadí do židle. Zároveň ale hypnotizuje krasavici od vedlejšího stolu. Servírka přináší grilovaného tuňáka s jahodovou omáčkou, následují černé domácí špagety s krevetami."Tohle je všechno bio, jíme jen to, co si vypěstujeme. My se nenecháme svazovat stresem těch ze Severu," povídá Pino a zase kouká jinam. Cítíme se trapně, všechny Italky v restauraci totiž vypadají dokonale šik. Tajně doufáme, že tohle fiasko brzy skončí, jenže na stole přistává teprve il terzo primo piatto - třetí předkrm! "Namažte si na chleba trochu viagry," pobízí nás starosta a učí nás důležité gesto místní etikety -fare la scarpetta- udělat střevíček. Zlomíme chleba a vytřeme s ním zbytek omáčky, dáváme tím najevo, že si vážíme jídla. Za okenicí ve třetím patře dřepí dva polonazí dělníci, jedí bagetu a pozorují dalekohledem talíř a výstřih mé kamarádky. "Sleduje vás místní mafie, ndrangheta," tvrdí starosta, nechtěně mi dupne na nohu a moje rozlepená žabka se mu přilepí na botu. Domů půjdu bosá. Začínám čůrat smíchy. Naštěstí na mokré plavky. Po první láhvi zdejší speciality, vína Greco to ale už nevadí.

Místo televize sopka
Když druhý den brzy ráno prcháme z hotelu co nejrychleji to jde, zkříží nám cestu zástup důchodců. Připomínají nájezdy na slevy v Kauflandu, následujeme je. Oni ale míří nakupovat na pláž! Své poklady, čerstvé ranní výlovky tady hned prezentují místní rybáři. Mečouni, krevety, mušle a chobotnice se ještě tetelí na velkém pultu a lidé se překřikují a hrdě si pak odnášejí bio suroviny pro dnešní oběd. Kvalitní jídlo a pití, to je filozofie Jihu. Samotná špička boty Itálie má své kouzlo - kolem dokola se rozprostírá pouze pláž, železnice a pak už nic. Kraj není zamořený turisty, zato odpadky, za jejichž výskyt místní lidé viní silný vítr. Spousta rozestavěných domů svědčí o tom, že lidé neměli finance je dostavět a raději opustili rodné město a vydali se směr sever. "Já zůstala a nelituji," vypráví nám mladá průvodkyně Doriana. Každý den chodí běhat podél nejkrásnější pláže světa, Capo Vaticano, kterou lemují vysoké útesy a mohutné kaktusy, do jejichž listů vyrývají teenageři své monogramy. Po obědě doma si dává siestu, aby se vyhnula horku a nabrala síly na setkání s dalšími klienty. Večer si pak místo na rande do kina vleze do loďky a vyjíždí k jediné nepřetržitě aktivní evropské sopce, na ostrůvek Stromboli. Vždy jednou za hodinu vypustí na důkaz své stálé činnosti oblak dýmu a vyhodí do povětří několik rozžhavených kusů lávy. Celá Kalábrie je seismicky aktivní a v minulosti ji často překvapila zemětřesení. Nestaví se zde domy, jejichž výška je větší než základna, takhle vyměřené stavby odolají ničivým otřesům nejlépe.


Tartuffo a šestihlavá Scilla
Homérova Odyssea popisuje Scyllu jako šestihlavou mořskou příšeru s tělem dívky a ocasem delfína, která požírá lodi proplouvající Messinskou úžinou. Odysseovi každou svou tlamou strhla jednoho plavce z lodi a on tak přišel o šest nejlepších námořníků. Do přímořského městečka Scilla vyjíždíme zapůjčeným vozem. Chceme vidět Castello Ruffo, hrad vytesaný do skály, kde byl vězněn a popraven švagr Napoleona. V příjemném chládku si prohlížíme originál dopisu, který zanechal před popravou svojí rodině. V pravé poledne se posilníme likérem limoncello, který se vyrábí naložením citronové kúry do stoprocentního alkoholu. Schody vidíme dvojitě. Výraz fata morgana mimochodem pochází odsud, silný vítr shiroko totiž působil odraz sicilského města Messina ve vodní hladině, což mátlo mořeplavce. Bájný Aeneas raději celou Sicílii obeplouval, aby se místním útesům vyhnul. Pod hradem objevíme úzké uličky a rybářské domky. Čtvrti Chinalea se také přezdívá "piccola Venezia del Sud" - "malé jižní Benátky". Žila zde například slavná básnířka Alba Florio, nositelka několika literárních cen. Oběd o několika rybích chodech s těstovinami zakončíme místní čokoládovou specialitou tartuffo. V letadle už nedopneme džíny!


VIP Servis

Do Kalábrie můžete vyrazit po celý rok. V zimě se zde konají festivaly pomerančů, kterým se v této době nejvíce daří, v létě stojí za návštěvu festival těstovin, omelet, divokých hub nebo svátky čokolády. Přibližné termíny a místa akcí visí na www.my-bellavita.com.
Letět můžete levně s Alitalia do Lamezia Terme nebo Reggio di Calabria s přestupem v Římě. V Římě také můžete přesednout na romantickou odyseu vlakem, cesta trvá asi osm hodin.
Výhodné ubytování najdete na www.booking.com. Na poslední chvíli zde ulovíte slevu na propadlé rezervace!
Pohybovat se můžete půjčeným vozem nebo levněji po železnici, která většinou vede přímo podél pobřeží.
Z Kalábrie si odvezte vynikající víno Greco, papričky Viagra a místní specialitu, pastu ze sladké červené cibule - stojí pár eur a vydrží vám i rok.

LUXUSNÍ VÝLET DO POMPEJÍ

22. května 2014 v 10:22

Luxusní Pompeje
!!! Tip na letní výlet !!!

Projděte se městem, které navždy zmizelo z mapy v prvním století po Kristu.....

Dvaadvacátého srpna, rok 79 našeho letopočtu, starověký Řím. Obyvatelé města Pompei v Jižní Itálii už několik dní přehlížejí varovné znaky blížící se živelné pohromy. Věří, že sopka Vesuv je vyhaslá a zřejmě se domnívají, že jde o další zemětřesení, které oblast pravidelně postihuje. Jenže tentokrát vyschly všechny studny, obloha má podivně žluté zabarvení a městem se rozléhá podivné ticho - odletěli totiž ptáci. Město se to ráno probouzí ke každodennímu životu, jenže obloha je zatažená ještě víc. Tmavý mrak zacloní v pravé poledne slunce.Osvícenější usedlíci při pohledu na nedaleký mohutný kopec, z něhož se valí černý dým, rychle berou čluny a chtějí si zachránit život útěkem na moře, ale jen málokdo nakonec stíhá doplout do bezpečné vzdálenosti. Udusí se totiž oxidem uhelnatým, který se valí spolu se žhavou lávou o teplotě tři sta stupňů z blízké sopky. Po erupci, která trvá bez přestání tři dny, nastává ve městě ticho na dalších šestnáct set let. Vulkanický popel dokonale zakonzervoval město i s dvaceti tisíci obyvatel přesně tak, jak zůstali v poslední minutě života. Do kraje sice záhy přijíždí komise vyslaná císařem Titem, nalézá však jen pláň pokrytou tmavou hmotou. Vyprošťovací práce jsou po několika pokusech zastaveny a město zůstává zapomenuto a mizí z mapy.

Boží trest na hříšné město
Když v roce 1599 slavný italský architekt Domenico Fontana hloubil nové koryto pro řeku Sarno, nestačil se divit - při kopání doslova narazil na město duchů. Údajně jako první po stovkách let zahlédl slavné erotické fresky, které zdobily všechny domy, a s ohledem na soudobou přísnou morálku je raději opět ukryl pod nánosem hlíny. Dopustil se tak vlastně jistého druhu archeologické cenzury. Důkladný výzkum vykopávek započal až o sto padesát let později pod taktovkou vědce Giuseppe Fiorelliho.Ten původně považoval domy s hříšnými výjevy na freskách (což byly všechny) za nevěstince, ale brzy změnil názor. Nahá těla měli totiž na zdech všichni místní. Všudypřítomnost erotického umění doslova převrátila pohled na antickou kulturu. Začalo se šeptat, že šlo o hříšníky, a proto na ně Bůh seslal trest v podobně zkázy. Když se vypravíte letadlem do Neapole, a z hlavního nádraží vyrazíte metrem na zastávku Pompei scavi, Villa dei Misteri, můžete si zkroucená těla prohlédnout na vlastní oči a za poplatek jedenáct Euro si také projít zhruba třetinu celého města, které pohřbila osudová katastrofa. Díky ní dnes ale víme, jak žili předkové v prvním století našeho letopočtu. Výlet se vám vyplatí na podzim nebo v zimě, kdy nebudete v ruinách pochodovat s početnou armádou japonských turistů ozbrojenou kamerami.

Co uvidíte v městě duchů
Ačkoliv kameny padající během erupce ničily budovy a další domy byly během tři sta let rozkradeny a většina nejdůležitějších nálezů odvezena, při procházce tichým městem po kamenných dlaždicích, na nichž uvidíte koleje vyryté od dopravních prostředků starověkých Římanů, se vám zatají dech. A městem se můžete nerušeně procházet dle libosti, třeba celý den. Můžete vejít do zřícených domů obyčejných i zámožnějších obyvatel, dostanete se na tržiště lemované obchody, barem, kde byly podávané teplé i studené nápoje, malými restauracemi a stánky řemeslníků. Nahlédnete také do místní školy, lázní a obdivovat propracované mozaiky na podlaze staré téměř dva tisíce let. Některé zobrazují oblíbené dobové sporty nebo lovenou zvěř, smysl pro humor dokládají latinské reklamní slogany, například "Vítej, zisku" u vchodu do domu zámožného Pompejana. Ulice i čísla domů jsou značeny a když na cestu přiberete průvodce nebo audioprůvodce, dozvíte se o každém domě další podrobnosti. Nebo můžete s drahým hádat a hrát hru, vymýšlet si, kdo asi ve stavbě bydlel, hestli právě sotjíte v jeho ložnici nebo obýváku, co znázorňují fresky na stěnách nebo v místních lázních. Přístupná je zhruba třetina města, přesto mají mladí obyvatelé v oblibě zde pořádat tajné večírky nebo si odnášet kamínky z mozajek pro štěstí, což uvidíte podle lahví a zbytků mozajek, pokud se náhodou vydáte za zákaz vstupu. Když už neodoláte a také si odloupnete nerost na památku, zvolte tu nejmenší velikost kvůli pozdější kontrole v letadle.

Co si nenechte ujít!
Určitě si prohlédněte odlitky těl nešťastníků, které stihla katastrofa. Během vyprošťovacích prací byly ve vrstvách popela nalezeny dutiny, které obsahovaly lidské pozůstatky a Fiorelli přišel s nápadem vyplnit je sádrou, čímž získal věrné podoby Pompejanů v jejich posledním okamžiku. Uvidíte objímající se matku s dítětem nebo pár i se psím přítelem. A nezapomeňte dojít piniovou alejí až k amfiteátru, tichému svědectví o kulturním životě města. Jeho souměrnost a ticho až bere dech stejně jako pověstná akustika. V roce 1977 zde vystoupila kapela Pink Floyd, videozáznam najdete třeba na www.youtube.com. (Pink Floyd Live at Pompei).
Plinius mladší, očitý svědek, který viděl tragédii tří měst na vlastní oči ze vzdálenější pláže (společně zmizela navždy i dvě přilehlé rekreační oblasti Římanů, Herculaneum a Stabie) a podařilo se mu zachránit si život, vylíčit události ve známém dopise Tacitovi. Podle jeho slov z Vesuvu vyšlehl velký mrak ve tvaru borovice neboli pinie, který zakryl slunce a nastala noc. Plinius zároveň popisuje, že erupci doprovážzelo zemětřesení, a moře jím bylo odsáváno pryč a znovu vraceno. Později se pro tento jev vžil název tsunami.



- Nejlevněji vás do Pompejí dopraví společnost Wizzair www.wizzair.com , která létá z Prahy do Neapole za 299 až 1000 Kč. Na neapolském hlavním nádraží pak nasedněte na Treno Circumvesuviana ve směru Sorrento. Za půl hodiny vás nadzemní metro vyhodí na zastávce Pompei scavi - villa dei misteri.

- Základní vstupenka stojí 11 Eur a dostanete k ní i mapku města, po kterém se můžete procházet dokola od rána do večera. (poslední vstup o půl čtvrté odpoledne, v létě v šest večer)

- Nazujte si vámi vyzkoušenou sportovní obuv a zapomeňte na jehly nebo nové baleríny, celodenní procházka po tisíciletých kamenných dlaždicích by se vám mohla nadosmrti vrýt do paměti jako den, kdy vás ukrutně bolely nohy.

- Ochutnejte pizzu, která vznikla právě v okolí Neapole a stojí 5 Euro, tedy o polovinu méně než na severu.

- Zajeďte si výletní lodí na ostrov Capri, zde námořníky sváděly bájné sirény.