Srpen 2014

SWING V BRUSELU /SWING IN BRUXELLES/

25. srpna 2014 v 10:30
A short story I wrote last year inspired by travelling by bus from Rotterdam to Bruxelles behind a young boy who was hoping to find his life happines in Milano). He asks wheather he will find a good sex in Milano, his co traveller is not sure, they drink cheap coca cola like beverage, they dream aboutn new life in Italy after two days traveling on a bus.

Swing v Bruselu
Ocitám se na nádraží v Rotterdamu. A všechno je to skoro jako sen. Hlavně co nejdříve potřebuji najít záchod, jinak mi prasknou - prsa. Potkávám sympatickou řidičku autobusu, které se optám. Vysvětluje mi, že zde záchod bohužel není, až asi deset minut cesty. Ale já nechci opouštět stanoviště, protože můj autobus do Bruselu tu bude každou chvíli. Ukazuji na svoje prsa, a povídám anglicky, že potřebuji odpumpovat mléko. Ukazuji elektrickou odsávačku. "Aha, mléko pro miminko," rozsvítí se paní a vede mě do svojí kukaně. Tam sedí dva chlapi s smějí se na mě. Vlezu na mini záchůdek, nahmatám tvrdé prso nalité mlékem a začnu odsávat. Taková úleva! Ale jen dočasně, protože teď budu takhle muset vydržet odsávat tři dny. Zní to jako vibrátor. Když po dvaceti minutách vylezu, chlapi se na mě smějou jako na zjevení.
Autobusem jsem necestovala deset let, ale jsem na mateřské a na budgetu. Na přímou letenku prostě nemám. Tak jdu ke stanovišti Eurolines a zeptám se vystylovaného klučiny, jestli taky jede do Bruselu.
"Ne, já jedu do Milána," odpoví on. Trochu zpanikařím. Objeví se totiž bus Eurolines, ale fakt s nápisem Italy. Navíc kolem čeká dost tmavovlasých lidiček. Vezmu svůj značkový kufřík na kolečkách i koženou byznys brašnu svého přítele a vydám se zeptat do informací, zda čekám na správném místě.
Pracovník Eurolines se zděsí - je to přece ten bus co jede do Itálie! Ať utíkám, že už odjíždí. Divoce gestikuluje, ať si pospíším, jinak pak už nic nejede. Dávám si sprint s těžkou brašnou a kufrem, a skutečně - ten bus jede fakt přes Brusel - až na Jih! Příště se už nebudu ptát, jen věřit intuici.
Sednu si za vystylovaného klučinu. Všimnu si, že bus fakt jede do Itálie, odněkud ze Severu, a je plný muslimek s malými dětmi. To cestují dva dny? A kam? Já mám taky doma dvě malé děti, hlídá je můj přítel.
Můj milenec, který si vydělává tím, že hledá známým levné letenky, mi poradil cestu přes Rotterdam. Ušetřit on umí.
Taky mi napsal, že bychom se mohli vidět, že se mnou to bylo nejhezčí, co zažil. Pak dodal, že bude mít pět dní volno, protože jeho přítelkyně bude v porodnici. Zatrne mi. Jaká přítelkyně, ta co s ním byla na Madeiře, když tvrdil, že tam jede meditovat sám, ale na Facebook si pak vystavil jasné fotky z dovči ve dvou? Jak dlouho ji má? Půjdu ho svádět do belgické pivnice a vychutnat si moc nad jinou ženou? Trumfnu ho, protože mu napíšu, že já už mám děti dvě. To taky netušil.
Vedle vystylovaného klučiny sedí tlouštík, taky kolem dvacítky. Pije džus Euroshopper, tu nejlevnější směs ropy a sladidel. Mluví do telefonu arabsky. Jak se ukáže, i můj vystylovaný Ital je arab. Taky vyndává svačinu s logem Euroshopper. Tak to je bus pro euro socky a pro české maminky na mateřské, směju se. Rozjíždíme se. Cesta autobusem má svoje kouzlo, pozoruji domy, krajinu, outfity holandských, po chvíli již belgických žen. Jezdí na kolech a mají podpatky. Myslím na to, jak jsem jela čtyřiadvacet hodin do Londýna, jak jsem čekala ve frontě na au pair vízum se zvacím dopisem v dlani. A vedle mě další au pairky, kluci, co jeli na sezonní sběr jahod, nebo romská rodina s dítětem. Když jsme ještě nebyli v Unii. Nyní tento příběh žijí muslimské ženy, které míří na jih v tomhle autobusu. Já jedu na konferenci o ženských právech a finanční krizi. Mám značkové věci, pozvánku do parlamentu, bohatě mi to proplatí. Splnil se mi sen. Píše mi přítel, že hlídá holky a myslí na mě. Uvelebím se v sedadle, když v tom vystylovaný chlapík dotelefonuje a dá se do řeči s tlustým arabem přes uličku. Italsky. Italsky umím taky. Tak je poslouchám.
"Nevíš, kdy budem v Miláně?"
"Zítra v poledne," odpoví tlusťoch a usrkne si z džusu Euroshopper.
"A nevíš, kde je tam, vlakový nádraží?"
"Jo, ukážu ti to."
Pak vystylovaný zazáří, ačkoliv mu schází slovní zásoba.
"A co sex v Miláně? Sex v Itálii, prej tam jsou holky?"
Tlouštík nerozumí špatné italštině, tak zopakuje, že mu ukáže nádraží a pomůže koupit lístek. Pak mu to dojde.
"Aha, sex, to jo. Znám prostitutky, co s tebou půjdou za dvacku."
Vystylovaný ale nechce děvky. Vidím jeho energii mládí, jaký je to macho, vduchu mu žehnám, když se ohlíží, aby si mě prohlédl. Odsát mléko se teď pro jistotu nechystám, až v Bruselu.
On má v sobě energii, která touží po tom svádět na diskotékách. Začít nový lepší život v Miláně nebo jedno kde.
"Mířím tam na čtyři měsíce, chci si tam najít práci," vysvětluje se zářícíma očkama svému krajanovi, který mu nabízí loka Euroshopperu. Mladík odmítá. Vidí se asi, jak upíjí koktejly na baru se spoře odděnými kráskami. Ohlíží se na mě, usměju se. Chápavě, ne svůdně. Vduchu hodnotí, jestli bych stála za hřích a díky bohu a mému výrazu dojde k názoru, že nikoliv. Že bych mu záviděla jeho elán a jiskru? Trochu. Do Milána pojede ještě den. Těší se na nový život. Má ho ještě celý před sebou. Zatímco já jsem už vysátá jako většina třicátníků této planety. Když jsem v šestnácti jela busem do Itálie, tajně, s mojí kamarádkou, která se tam zabouchla do albánského kriminálníka, nevadilo mi, že mám jen pár drobných , walkmana a baťůžek s několika věcmi. Zářila jsem úplně stejně. A díky bohu jsem se vrátila za deset dní stejným busem domů, pouze s angínou.
Jemu je tak sedmnáct až devatenáct. Žehnám mu, ať najde práci, která je legální. A´t nesklouzne na šikmou plochu.
Vidím ho, jak tančí na diskotékách a vodí si dívky na pláž, každý týden jinou turistku, po celou sezónu. Jestlipak za ním některá přijede zpátky? Toužím mu poklepat na rameno a promluvit mu do duše. Vysvětlit mu, že jeho cíl je záludný. Že si klade špatnou otázku, když chce jen dobrý sex. Že díky své vizáži (na rozdíl od tlouštíka) potká mnoho žen, to ale jeho budoucnost nezlepší. Že je důležitější, aby koukal mluvit lépe italsky. Aby se vzdělával. Šetřil. Aby se při tom sexu, po němž tak prahne, chránil. Cítím tu energii a vzrušení z nové cesty, z nové naděje, a skutečně vidím sebe v jeho věku. I já bych víc studovala a méně sváděla chlapy. Šetřila, pracovala, na úkor pokleslé zábavy po barech. Do Bruselu přijedeme za méně než dvě hodiny. Poznám to podle atomia. Na chudém severním nádraží mají muslimky pauzu, jdou se protáhnout, i s dětmi, čeká je všechny ještě dlouhá cesta.
Já zamířím na toaletu odsávat mléko pro moje děti.

p o hovka CLYDE by Natuzzi

21. srpna 2014 v 12:47
Luxusní a velmi funkční pohovka, kdy polohování zadních opěradel dodává na komfortu.

Možnost volby výraznějších bordur je jedna z dalších zajímavostí.


Natuzzi - benvenuti a casa - a ta st e of itali an fur nit ur e

20. srpna 2014 v 8:18
NATUZZI - BENVENUTI A CASA

Kdo je Pasquale Natuzzi?

Villa Antonisa by Pasquale Natuzzi - chata slavného návrháře

Lustr z paroží a porcelánový medvěd z cest? Stůl pro šestnáct lidí, u kterého není hnutí? Přestavba sídla, jež dostalo své jméno po manželce tvůrce, v kraji Ampezzo trvala nestorovi italského nábytku dva roky....Slouží jako dovolenkové místo pro návrháře a jeho přátele.

V roce 1959 si Pasquale Natuzzi - syn truhláře - otevřel v pouhých devatenácti letech svou první dílnu ve městě Taranto. Se třemi spolupracovníky začal vyrábět sedací soupravy i křesla pro místní trh. Svou kariéru zahájil jako mladý nezkušený designér. Dnes produkty jeho firmy Natuzzi najdeme ve 123 zemích.

Zakladatel firmy Pasquale Natuzzi stále dohlíží na všechny strategické aktivity spojené s výzkumem a inovací trhu. Designér a výkonný ředitel je otcem pěti dětí a jeho domovem je Santeramo in Colle, které je hlavním sídlem společnosti Natuzzi. Po více než padesáti letech je jeho firma předním světovým výrobcem kožených sedacích souprav. Kromě osmi italských továren má Natuzzi pobočky například v Číně, Brazílii či Rumunsku. Úsilí, vytrvalost a píle tohoto sympatického muže byly roku 2001 oceněny "čestným diplomem" Univerzity v Bari.

NATUZZI V ČÍSLECH:
■ Pro firmu Natuzzi pracuje přes 8 000 zaměstnanců.
■ Prodává ve 135 zemích pěti kontinentů.
■ Sedací soupravu od Natuzziho vlastní cca 6,5 milionu rodin.
■ Roční obrat společnosti v roce 2006 činil 735,5 mil. EUR.

Roku 1962 Pasquale přestěhoval výrobu do města Matery. V manufaktuře tam tehdy pracovalo dvanáct zaměstnanců a během roku se produkce zdvojnásobila. O pět let později se majitel tehdy ještě malé firmy vrátil ke své první lásce - výrobě sedacích souprav a křesel, tentokrát ale v průmyslové podobě. V roce 1972 založil společnost Natuzzi Salotti. Po zničujícím požáru ji přestěhoval do Santerama in Colle v provincii Bari, kde sídlí dodnes. Pasquale Natuzzi si výrobu sedacích souprav i křesel osvojil natolik, že si mohl dovolit sbírat i první "komerční zkušenosti". Pasquale je milovník dobrého vína, u něhož se rodí většina nápadů a také i kontaktů, a jako správný obchodník využívá své intuice. Na začátku 80. let, po cestě do USA, vnesl do svého podnikání radikální změnu a "demokratizoval" kožené sedačky, produkt do té doby určený pouze pro vybranou klientelu. V roce 1985 založil Natuzzi Upholstery Inc. se sídlem v New Yorku. V roce 1998 potvrdila společnost svou pevnou pozici na americkém trhu, a to slavnostním otevřením sídla a showroomu Natuzzi Americas o rozloze 8 000 m² v High Point v Severní Karolíně. Futuristická budova byla navržena architektem Mariem Bellinim.

Tento luxusní nábytek má příznivce na celém světě. Na trh jsou dodávány jak klasické, tak i moderní tvary, z potahových materiálů jsou vedle kůže nabízeny přírodní tkaniny i umělá vlákna, vše v bohaté nabídce barev i vzorů. V osmdesátých letech minulého století prošla inovacemi technologie zpracování, a následně design, což podstatně snížilo náklady na výrobu kožených pohovek. Tím byla umožněna koupě sedacích souprav od Natuzzi širší veřejnosti.

Společnost značně investuje do výzkumu a rozvoje. Tým návrhářů každoročně nakreslí až 6 tisíc nových modelů, z nichž se jich do fáze prototyp-výroba-prodej dostane přibližně sto. Díky tomuto procesu byla vytvořena rozsáhlá kolekce pohovek a křesel, která obsahuje přes 2 miliony možných kombinací stylů a funkcí.

Dnes Pasquale Natuzzi osobně dohlíží na všechny strategické aktivity firmy se stejnou vášní jako na začátku a posiluje značku investicemi, inovacemi, výzkumem, marketingovými nástroji, komunikací, rostoucí kvalifikací zaměstnanců a spoluprací se všemi manažery Natuzzi Group. Přestože cestuje po celém světě, hlavním sídlem je dodnes Santeramo, kde žije se svou ženou. Je otcem pěti dětí.


Pasquale Natuzzi a ikona Anna Dello Russo, Vogue Italia

KDE NAKUPOVAT NÁBYTEK NATUZZI V ČESKÉ REPUBLICE
WHERE TO SHOP FOR A NATUZZI FURNITURE IN CZECH REPUBLIC

CORRECT INTERIOR ,
V Jámě 3, Praha 1,
tel.: 224 162 056-57,
fax: 224 162 058;
NATUZZI GALERIE ,
budova IBC, Příkop 4, Brno,
tel.: 545 176 231;
Globus Liberec,
nákupní zóna Sever Růžodol I,
tel.: 485 134 051;
RUBÍN OFFICE CENTRE ,
Pobřežní 50/52, Praha 8,
tel.: 296 579 410;
SOHO INTERIÉROVÉ CENTRUM ,
Svratecká 989, Brno-Modřice,
tel.: 547 213 682;


Sardinie na byciklu

12. srpna 2014 v 8:41
S AR DIN IE N A BYC IK L U....

Dost mě zaujala nabídka cestovní kanceláře Adventura www.adventura.cz, která se specializuje na aktivní sportovní pobyty v zahraničí. Chtěla bych si projet Sardinii na kole. Pomáhala jsem spoluutvářet následující lyriku pro webovky cestovky, nicméně nabídku zúčastnit se jako delegátka jsem zatím odmítla. Protože jsem už nekolik let neseděla na kole :)

Více info na http://test.mangoweb.cz/cykloitalie/

Objevování pokladů Sardů a Antiky ze sedla bicyklu je velké dobrodružství, připomíná jízdu nekonečným historickým muzeem bez místností a stropů, koupání ve smaragdově průhledném moři za zvuků tisíce cikád a ostrovních živočichů, skalní vodní jeskyně, proniknutí do světa jachtařů a milovníků moře, uchvátí vás ráj folkloru a tisíce chutí.

Italsky Sardegna, Řekové ostrov pro jeho tvar nazývali Icnusa (od slova "icnos"- stopa) nebo Sandaliotis (od slova sandalon - sandál). Název Sardinia je římského původu a odvozuje se od mytologického hrdiny Sarda. Je to druhý největší ostrov ve Středozemním moři s rozlohou 24 tis. km2 a počtem obyvatel cca 1,6 mil.

Sardinie byla osídlena již v prehistorické době, kdy na ostrově existovala jedinečná primitivní civilizace (svědčí o tom tisíce tzv. nuraghů - masívních kamenných věžovitých staveb z doby bronzové a množství skalních hrobů - tzv. "domů čarodějnic"). Později Sardinie postupně patřila Féničanům a Kartagincům, Římanům (římské stavby - mosty, komunikace, divadla aj.) a Byzantincům, v 7. století ji sardinští vládci rozdělili na čtyři judikáty. Ve středověku ji ovládali Janované a Pisané (pisánské románské stavitelství). Počátkem 14. st. patřila k Aragonskému království (gotická aragonská architektura). Aragonští se usídlili v Algheru a postupně nahrazovali zdejší obyvatelstvo iberskými přistěhovalci. Obranu proti nim vedli vládci Arborey, zejména legendární Eleonora d´Arborea a odpor Sardinců uhasl teprve po porážce posledního dědice judikátu Oristano v bitvě u Macomeru.

V roce 1720 vzniklo samostatné Sardinské království. Carlo Alberto zrušil nevolnictví a roku 1847 vyhlásil unii Sardinie s kontinentem. V následujících letech došlo k hospodářskému rozvoji ostrova. V 1. polovině 20. století s rozvojem energetiky se začaly budovat umělé vodní plochy na velkých řekách. Za 2.světové války se Sardinie pro svou polohu stala důležitou leteckou a námořní základnou a byla několikrát bombardována.

Od roku 1948 je ostrov autonomní součástí Itálie s vlastním parlamentem a vládou. Skládá se ze stejnojmenného ostrova a četných přilehlých ostrůvků (Asinara, Caprera, Maddalena, San Antioco, San Pietro aj.).

Břehy Sardinie jsou omývány mořem Tyrhénským, Sardinským a Středozemním. Má 4 provincie: Cagliari, Nuoro, Oristano a Sassari, hlavním městem je Cagliari. Cizinecký ruch se soustřeďuje zejména na pobřeží, které dosud není přeplněné luxusními hotely (Costa Smeralda a Costa Verde, souostroví La Maddalena, letovisko Alghero aj.)

Ostrov je převážně hornatý, v masivu Gennargentu ve střední části ostrova dosahuje výšky 1834 m (Punta La Marmora). Nejdelší řekou je Tirso s délkou toku 150 km, vlévající se do zátoky Oristano. Největší vodní plochou je přehradní nádrž Lago Omodeo z roku 1924. Mezi přírodní pozoruhodnosti patří krápníkové jeskyně na východním a částečně i na západním pobřeží a pozoruhodné skalní útvary vzniklé erozí.

Toužím po tom ujet desítky kilometrů a potom se osvěžená endorfiny válet večer u moře s drinkem. Protože zájezdy jsou už i pro děti od šesti let, možná za tři rokyvyrazíme celá rodinka!!!